Informace

Máte chrta a chcete se věnovat dostihům? Začněte tím, že navštívíte pár dostihových akcí. Osobní kontakt je dobrý v tom, že vše vidíte na „vlastní oči“, můžete se hned zeptat – co, proč, jak? A uvidíte, jak to na dostizích chodí – jak probíhá přejímka, jak je to u startu, kdy jsou další běhy, co pes na dráze může (může se bránit napadení), co nesmí (nesmí při běhu napadat soupeře), jak se pes kvalifikuje do finále a spoustu dalších věcí. Psa vezměte na dostihy s sebou. I jemu pomůže seznámení s prostředím dříve, než vyběhne na dostihovou dráhu.

Chcete-li si chrta na dostihy teprve pořídit, nahlédněte ještě (kromě návštěvy dostihů) na internetu do webových stránek různých stanic, abyste získali přehled, kdo jak rychle běhá, a i kdo má štěňátka k odběru.

Také je třeba se zmínit o ochraně zdraví psů. To by mělo být pro majitele vždycky nejdůležitější. A není-li pes v pořádku, do dostihu, nebo dalšího běhu, ho nepustit (nechcete si, nebo někomu, přece dokazovat, že váš pes je nejlepší, zvláště mělo-li by to být na úkor jeho zdraví).Často se majitelé ptají, zda je lepší fena, nebo pes. To záleží čistě na vás, obě pohlaví mají své přednosti i zápory a přívrženci obou vám snesou spoustu argumentů o jednom i druhém. Ve fence budete mít přítulného společníka, ve psovi silného, věrného přítele (který však před vámi dá přednost háravé feně). Ale záleží na povaze konkrétního jedince. Pes může běhat na dostizích celý rok, hárání fenku na dost dlouhou dobu vyřadí z dostihového dění (takže vyjde-li hárání na dostih, který byste rádi absolvovali, máte prostě smůlu). Některé fenky běhají skvěle těsně před háráním, jiné naopak před háráním nedobíhají. Obecně fenky po hárání běhají pomaleji. Přesto někdo nedá dopustit na feny, jiný zase na psy.

A ještě něco. Má-li pes podávat na dráze kvalitní výkony, musí být i odpovídajícím způsobem krmen (kvalitní strava něco stojí) a dále je nutné se psem pravidelně trénovat (což chce od majitele nejen dostatek času, ale i dobrou „fyzičku“). I na to by měl každý pamatovat.

Pro ochránce a ty, co mají pochybnosti, zda dostihoví psi nejsou člověkem týrání a zneužíváni - chrti běhají rádi a s viditelným nadšením. Už při příjezdu na dostihovou dráhu je vidět jejich zájem a předstartovní vzrušení. Navíc dostihový chrt dobře ví, že neloví živou kořist (to by byl jiný fofr), ale běh je baví natolik, že běží i jen za igelitovým střapcem. A pokud chrt nechce, tak zkrátka neběží, i kdyby se majitel rozkrájel. Takových chrtů je málo, ale jsou.

Pravým živlem chrta je běh a je rozhodně lepší, vyběhá-li se na dostihové dráze, než honěním zajíců a další zvěře na polích, kde hrozí nejen větší nebezpečí úrazu psa, ale i zastřelení myslivcem. A jak je zabezpečena ochrana zdraví na dostizích? Chrt smí na dostih až po ukončení svého tělesného vývoje. Závodit smí do osmi let. Též o zdraví miláčka majitel dbá, protože jen zdravý pes může podávat odpovídající výkony. Takže když chrt opouští závodní kariéru, je v dobrém zdravotním stavu i kondici, což se nedá říct o všech městských, někdy nadváhou trpících psů.

Proto neváhejte a přijeďte někdy alespoň na trénink, dopřejte svému chrtovi možnost pořádně se vyběhat a přitom zjistíte, zda to vás i vašeho psa baví.

autor: Dana Bejčková
Následující: « Dostihové dráhy